Praktický lékař pro dospělé, Vrážská 100, 15300 Praha-Radotín

Už nikdy víc! Nemůžu hodnotit přístup, případně schopnosti hlavní paní doktorky, jelikož jsem se k ní ani nedostal. Lidská bytost, dá-li se tak vůbec toto stvoření nazvat, v podobě absolutně neprofesionální zdravotní sestry paní Václavy Maříkové, mě totiž naprosto odradilo v tom, abych se tam zdržoval byť jen o chvíli déle.
Přecházel jsem od dětské doktorky, která mi řekla, ať se pouze dojdu pozeptat, zdali by mi mě zde vzali, nic nepodepisuji, protože ona by mi ještě musela udělat výstupní prohlídku. S tímto tvrzením jsem vkročil k zdravotní sestře Maříkové a i po jejím naléhání, že podepsat musím, jsem trval na svém, že takto mi to bylo řečeno, a že nic tím pádem nepodepíšu. Začala být vůči mně nesmírně hrubá, co si to já vlastně vůbec dovoluji, načež její slova zněla:
„Víte co, my máme klientů dost, my vás vůbec nepotřebujem, tak si klidně najdětě jinýho praktickýho lékaře."
Ehm, pardon? Takto se má chovat zdravotní sestra? Za takovéhle chování dostává zaplaceno?
I přesto, že jsem byl vnitřně poměrně rozrušen, snažil jsem se to na sobě nedat znát a odvětil jsem, že nemusí být hned tak útočná, a že pouze činím tak, jak mi řekla dětská doktorka. Evidentně jsem bodl do vosího hnízda. To co následovalo, bych nepřál zažít žádnému člověku. Povýšeným tónem vyštěkla: „Já se s paní doktorkou znám, je to naprosto běžný postup a nějaký malý pívo mi tady nebude říkat že já jsem útočná, jděte si klidně stěžovat! Já mám tady práce dost."
V čekárně byl jeden člověk.
S těmito slovy mě doslova vyhodila ze dveří, načež jsem, naprosto zaskočen její neprofesionalitou, se při odchodu rozhodl ještě vrátit, protože takhle se sebou zacházet nenechám. Zaklepal jsem, paní Maříková otevřela, hodila na mě svůj povýšený úsměv, který téměř jakoby říkal: „Co vy? Už jste si to rozmyslel?"
Sdělil jsem jí, že se zachovala absolutně nemístně a nevhodně vůči mé osobě, přičemž čím déle mé výtky poslouchala, tím více jí její nechutný zkažený úsměv rostl po tváři. Nakonec jsem se dostal do místnosti hlavní doktorky, kde jsem vše sdělil jí. Ta si zaslouží pochvalu za, že mě s klidem vyslechla, protože mluvit jen o minutu déle s člověkem takovým jakým je Václava Maříková, chytil bych ji nejspíš pod krkem. Vy taky.
Udělejte sami sobě laskavost a najděte si jiného praktického lékaře, protože přece, jak by řekla zdravotní sestra Maříková: „My vás vůbec nepotřebujem, my máme klientů dost."